Víno bylo v římském světě základem, nárok na něj měli i otroci. Vína podávali na stůl ke každému jídlu. Od laciných až po kvalitní a top vína. Měli téměř 158 druhů. Víno jako medovinu, kořeněná vína si vyráběli sami vinaři tak, že do vína přidávali koření podle chuti. Převažovalo zejména červené víno (vinum atrum) a u bílých vín (vinum album).
Objev „střiku“
Víno pili málokdy čisté, teda jenom samotné víno; když ano, bylo to znakem opilství. Nejvíce pili Římané vinný „střik“ „Gspritzten" - jak se nazývá v Rakousku. Poměr mezi vínem a vodou byl různý, podle chuti vinaře nebo konzumenta. V horkých dnech měli v oblibě vychlazené víno a za studených nocí zase vařené.
Pěstování vinné révy a výroba vína má v regióne Wachau tradici z doby Keltů. Prvá zmínka je z časů sv. Severína a Římanů kolem roku 470 po Kristovi. Římané byli mistry v řemesle šlechtění vinné révy v Limes, no po zákazu zakládání vinic císařem Domiciánem v severní provincii, bylo pěstování zakázané.